bez zábran mu v rukou pláče,
poblázněný nevnímá,
že v nebezpečí je to ptáče.
Černé lesklé "peří" pleská,
Havran, krkavec? Ne, je to vrána.
za pobláznění může láska.
Jež přiletěla večer, odletí z rána.
Bílý ptáče jemně drží,
černá pláče, slzy kanou.
Jak uvěznění ve věži,
kde všechny city musí stranou.
Černé ptáče jenom hledí,
jak letí pryč bílý orel,
dočkalo se odpovědi,
ale to se nedověděl.
Bílý je pryč a víc se nevrátí.
Černá teď mlčí, je to na věky.
A náhle, slzy zmizí vzápětí
a žádný už neucítí její doteky.
Černé vlasy plápolají,
ve větru, u okna, ve věži,
bílý nevěda co udělal jí,
z výšky krajinu si prohlíží.
