Oči, jež se uzavřely do sebe stejně, jako hleděly v nekonečno. Svaly povolily a tělo leželo bezvládně přikrčené tak, jako by na něj působila tíha mysli. To jediné co vnímala, byl tlukot srdce. Prudce stoupl a pak… jako by se zastavil. S posledním bolestným úderem. Pod nečitelnou maskou někoho, komu srdce s uraženou pýchou vypovědělo službu, se prohnaly poslední myšlenky, poslední jiskry vědomí. Teď už na tom nezáleží, ale zradil jsi mě. Bolest. Děkuju, je to pryč. S posledním bolestným úderem. A byla pryč. Po tváři možná sklouzla poslední slza. Lítosti? Bolesti? Přemýšlej.
