Jednou na výletu s turisťákem,
dostal Míra do hlavy tenisákem!
Hlava mu třeštila a on zvracel,
k zemi se náhle skácel!
Na to klárka propukla v pláč:
"Ach Míro! proč jen nejsi rváč!
Si jako myslíš že mě tu necháš?
jestli ne tak proč ze světa tak spěcháš?!"
Míra by už dávno umřel,
ale piskot kláry ho donutil aby popřel:
že se naplní klářina slova
a to ty že bez něj bude vdova!
"Lživé jsou tvé hlášky nesmělé!
Protože zapomínáš že mi nejsme manželé!"
Rozlítil se náhle živý Mirdásek,
a aby si spravil náladu vyhonil si ocásek..
no..nebo se aspoň pokusil..
když se nepovedlo: na stromě se zavěsil,
a odmítal se spustit na zem
neb hrozilo že ho klára uškrtí provazem.
Věděl že po svatbě hrozně touží
a ží jí jeho slova strašně souží....
nic méně on svatbu odmítal
a tak si v tichu na stromě přemítal
jak by se asi ze svatby vymluvil
když náhle něčí hlas promluvil:
"Mirku tys byl vždycky kanec!
takže rychle zbal si ranec
a vykašli se na kláru
tak jako kdysi na Báru..
i když ta štětka se asi nepočítá
ale stejně-nevěstinec už tě vítá"
a tak odešel Míra z rodného kanálu
kde neustále dopřával si análu
a klára? víckrát nevrátil se k ní..
a tak to dopadlo..že zemřel šlapce pod sukní!
Poznámka: smysluplnost pouze pro zasvěcené..
